Úsměv je často to první, čeho si na nás lidé všimnou. A i když víme, že dokonalost není podmínkou sebevědomí, někdy nás stejně dokáže rozhodit drobnost, které by si možná nikdo jiný ani nevšiml. Nažloutlý odstín, skvrnky od kávy, pocit „ne úplně čistých“ zubů nebo dojem, že naše rutina je spíš rychlá povinnost než něco, co má opravdu výsledky. Možná si říkáte: „Je to hlavně o kartáčku a speciální pastě, nebo mi v rutině něco uniká?“ Nejde ale jen o to, jaké produkty zrovna používáte, velkou roli často hraje i samotná péče, způsob čištění a drobné zlozvyky, které si člověk ani neuvědomuje.
V následujícím článku se proto podíváme na péči o zuby jako na celek – od pravidelného čištění včetně mezizubních prostor až po to, co ovlivňuje vzhled zubů a proč jejich barva nemusí být u každého stejná.
Když se mluví o barvě zubů, často se automaticky předpokládá, že hlavní roli hraje jen péče a pravidelné čištění. Jenže odstín zubů není u každého stejný ani ve chvíli, kdy je rutina poctivá. Každý chrup má totiž svou přirozenou stavbu, která ovlivňuje, jak zuby působí navenek. Základ tvoří sklovina, dentin a dřeň – a právě kombinace skloviny a dentinu se může podepsat na tom, jestli zuby působí světleji, nebo mají spíš teplejší odstín. U někoho je sklovina přirozeně silnější a jasnější, u jiného může být jemnější a více propouštět podkladový tón dentinu.
Své místo tu má i prostředí v ústech samotných, protože v dutině ústní se nachází různé mikroorganismy, které dohromady tvoří takzvaný orální mikrobiom. Právě proto se v péči o zuby často zmiňuje nejen pravidelnost, ale i technika čištění a důslednost v místech, která se snadno přehlédnou – třeba v mezizubních prostorách.
Odstín zubů se většinou nemění ze dne na den. Spíš se na něm postupně podepisují drobnosti, které se skládají jedna k druhé, až se pak při pohledu do zrcadla sami divíme, kdy se to vlastně mohlo změnit. Zabarvení zubů může ovlivňovat řada vlivů, které se v průběhu času pořád dokola vrací – a právě na ty se teď podíváme blíž.
Nedostatečná nebo nepravidelná péče o zuby: barva zubů se může odvíjet od toho, jak důsledná je vaše každodenní rutina. Pokud se čištění odbývá, vynechávají se mezizubní prostory nebo se některé části chrupu pravidelně přehlíží, může se na zubech časem hromadit povlak a zuby pak mohou působit zašleji. Naopak pravidelné čištění může pomoct udržet povrch zubů čistší a lépe si poradit i s běžnými povrchovými skvrnami, které souvisí třeba s pigmentovanými nápoji nebo potravinami.
Potraviny a nápoje s výrazným pigmentem: pigmentované nápoje a potraviny umí na zubech celkem rychle zanechat povrchové zabarvení. Často jde přesně o ty, které si dopřáváme pravidelně. Typicky káva, čaj, červené víno nebo bobulovité ovoce. Pokud je nechcete z jídelníčku vyřazovat, může pomoct jednoduchý trik: po takových nápojích se napít vody, případně si ústa krátce vypláchnout ústní vodou (pokud ji máte po ruce). Pigment potřebuje chvíli, než se na povrchu zubů „usadí“, takže i tahle drobnost může v celkovém dojmu udělat rozdíl.
Kouření a nikotin: kouření bývá na zubech vidět postupně. Zuby mohou časem působit nažloutleji a mohou se na nich objevovat i tmavší skvrny. Souvisí to hlavně s tím, že látky z tabáku, jako je nikotin a dehet, se na povrchu zubů snadno zachytávají a tím můžou časem změnit i jejich barvu. A protože nikotin je přítomný i v některých alternativách kouření, může podobný efekt vznikat i tam.
Věk a genetika: ač to možná není úplně fér, velkou roli v tom, jaký odstín zubů máme, hraje genetika a také věk. Časem se totiž může vzhled zubů přirozeně měnit, a i proto u někoho zůstává úsměv světlejší dlouhodobě, zatímco u jiného ne. A právě to je další důvod, proč barva zubů sama o sobě nemusí hned vypovídat o tom, jak pečlivá je vaše rutina.
Některé léky: v některých případech může zbarvení zubů ovlivnit i užívání určitých léků, zejména když užívání trvá delší dobu.
Fluorid: fluorid najdete v některých zubních pastách a ústních vodách.. Fluorid sice přispívá k zachování mineralizace zubů,1 ale zároveň platí, že i u zubní pasty se vyplatí držet běžného používání a zbytečně to „nepřehánět“. Jinými slovy – není potřeba nanášet velké množství pasty, čistit zuby pořád dokola nebo přidávat fluorid ve více krocích během dne jen proto, že „víc je víc“. Pokud se fluorid používá příliš často nebo ve velkém množství, může se to časem ukázat i na vzhledu skloviny. Například u dětí se proto obvykle volí pasty určené přímo pro dětský věk a je dobré řídit se doporučením stomatologa.
Mechanické poškození zubu: někdy se na tónu zubů podepíše i mechanické poškození – třeba když se zub odštípne nebo praskne. Časem pak může zub působit tmavší, našedlý nebo mít jiný odtín než okolní zuby, případně se na něm může objevit viditelná změna barvy. Pokud je rozdíl výraznější, dává smysl probrat to se stomatologem.
Ráno, večer… a hlavně pořádně: základ správného čištění
Obecným pravidlem je čistit zuby alespoň dvakrát denně – ráno po probuzení a večer před spaním. Doporučuje se čistit zuby přibližně 2 minuty, přičemž u elektrických a sonických kartáčků často pomůže i časovač, který tuto dobu pohlídá. Při čištění se běžně doporučuje držet kartáček pod úhlem 45° směrem k zubům a postupovat systematicky, aby se nezapomínalo na hůře dostupná místa. Součástí rutiny by mělo být i čištění jazyka, protože i na něm se mohou držet nečistoty a bakterie.
Při čištění se nevyplácí na kartáček tlačit nebo zuby „drhnout“ ze strany na stranu. I přes pečlivé čištění se může stát, že některá místa zůstávají hůř dostupná – typicky v oblasti linie dásní. V takovém případě mohou pomoct speciální tabletky, které se rozkoušou a zbarví zuby tam, kde se usazuje plak. Díky tomu je pak jednodušší vidět, na které oblasti se při čištění zaměřit důkladněji. A když si po jídle zrovna nemůžete zuby vyčistit, může pomoct alespoň krátké vypláchnutí úst vodou.
Ať už zvolíte manuální, elektrický nebo sonický kartáček, důležitá je hlavně jemnost a hustota štětinek. Kartáčky se středními a tvrdými štětinami mohou při intenzivním čištění zbytečně zatěžovat dásně i zubní sklovinu, proto je lepší vybírat spíš jemnější variantu. Hlavice kartáčku by měla být dostatečně malá, aby se s ní dalo pohodlně dostat i k zadním zubům – právě ty totiž bývají hůře přístupné. Kartáček je ideální měnit přibližně každé tři měsíce, případně dříve, pokud je viditelně opotřebovaný.
A pokud chcete něco, co vám čištění trochu zjednoduší a zároveň ho posune o level výš, sonický kartáček je jedna z nejpohodlnějších možností. Funguje na principu vibrací a díky vyšší rychlosti dokáže v ústech rozvířit tekutinu (vodu, sliny i zubní pastu). Díky tomu se „pohyb“ dostane i do štěrbin, kam se běžný kartáček úplně nedostane – typicky mezi zuby nebo pod linii dásní. Jedna z těch hlavních věcí je výkon – ideálně alespoň 30 000 pohybů za minutu. Například B-Light LED sonický zubní kartáček zvládá dokonce 31 000 pohybů za minutu, takže spadá přesně do kategorie, kde už se bavíme o opravdu solidní sonické technologii.
U pasty často není potřeba vymýšlet žádnou vědu. Důležité je hlavně to, aby vám seděla při čištění a měli jste z ní dobrý pocit. Pokud vás láká spíš „přirozenější“ cesta, můžete sáhnout po pastách s bylinkami nebo přírodním složením, které bývají jednodušší a často i příjemnější na každodenní používání.
V případě, že řešíte i odtín zubů a chcete je podpořit směrem k bělejšímu dojmu, můžete zvolit pastu s bělicím efektem – třeba s aktivním uhlím. Hodí se hlavně ve chvíli, kdy máte pocit, že se na zubech rychleji usazují povrchové skvrny třeba od kávy nebo čaje. Pokud chcete konkrétní tip, můžete mrknout třeba na WellMax bělicí zubní pastu.
Kromě klasického kartáčku může pomoct i jednosvazkový kartáček, který se hodí na detailnější dočištění v konkrétních místech – například kolem dásní nebo u stoliček. Ještě větší pozornost si však zaslouží mezizubní prostory. Zubní kartáček se totiž nedostane úplně všude, a právě mezi zuby se často drží zbytky jídla i plak. Proto se do rutiny často zařazuje zubní nit nebo mezizubní kartáčky. Jestli si nejste jistí výběrem, může být praktické poradit se se stomatologem, který vám doporučí vhodnou velikost.
A pokud chcete mít v koupelně ještě něco navíc, existují i LED náustky s modrým a červeným světlem, které se používají společně s bělicím gelem. Jedná se už o tzv. „beauty výbavu“ pro hezčí dojem ze zubů. A upřímně – jestliže vás láká bělejší úsměv, ale nechce se vám hned řešit dražší bělení u stomatologa, může to být cesta, kterou stojí za to aspoň prozkoumat.
I při snaze o pravidelné čištění se může stát, že vám můžou utéct nějaké drobnosti, které se opakují den za dnem – a právě proto je dobré je mít na paměti.
- velký tlak na kartáček (často ve snaze „vyčistit zuby pořádně“)
- čištění jen „zepředu“ (ale bez důkladného dočištění zevnitř)
- zapomínání na jazyk (i když i ten je přeci součástí celkového dojmu)
- vynechávání mezizubní péče (zubní nit nebo mezizubní kartáčky)
- používání opotřebovaného kartáčku (takového, který už ztrácí tvar a „tah“)
- používání příliš tvrdých štětinek (může zdát, že budou účinnější, ale není tomu tak)
- čištění hned po kyselých potravinách (například po citrusech – je lepší chvíli počkat, cca 30 minut)
- náhodný postup bez systému (kdy se některá místa čistí pořád dokola a jiná skoro vůbec)
Možná to znáte – zuby jsou vyčištěné, všechno vypadá v pořádku… a stejně má někdy váš úsměv během dne pocitově „jiný dojem“. Často to souvisí s tím, co se v ústech odehrává po jídle. V ústech se přirozeně tvoří plak, tedy lepkavý světlý povlak, který obsahuje bakterie a může se na zubech začít usazovat hned krátce po jídle. Ve chvíli, kdy jídlo obsahuje cukr nebo sacharidy, bakterie v plaku mohou vytvářet kyseliny, které postupně působí na zubní sklovinu. A když se tahle „hra“ opakuje často, bez následného důkladného vyčištění, může se časem objevit i místo, které už nejde vyřešit jen domácí péčí a většinou končí ošetřením u zubaře – třeba plombou.
Pokud se plak dlouhodobě neodstraňuje (hlavně kolem linie dásní nebo mezi zuby), může časem ztvrdnout a tím vzniká zubní kámen, který se v některých místech drží opravdu "zuby nehty" a nejde jednoduše odstranit. Právě proto se v péči o zuby tak často zmiňují již zmíněné mezizubní kartáčky nebo zubní nit.
Do této role můžou vstoupit i některé nápoje – například ty, které obsahují kyselinu fosforečnou, jako jsou limonády (např. Coca-Cola, Pepsi, Kofola nebo různé „cola“ varianty z obchodů). Pokud jsou v jídelníčku často, dává smysl je spíš omezit a brát je jako „občasnou“ záležitost.
Nejde jen o kartáček: do hry vstupují i vitamíny a minerály
Ať už je vaše péče o zuby sebelepší a splňujete vše, o čem byla prozatím řeč, někdy je prostě vidět, že ne každý chrup funguje úplně stejně. Kromě kartáčku do tohoto kolotoče často promlouvá i jídelníček. Proto se u zubů často zmiňují i některé vitamíny a minerály, které mají co do činění se zubní sklovinou a celkovým stavem úst. Ideální je doplňovat tyto živiny přirozeně ze stravy, ale pokud jídelníček dlouhodobě pokulhává nebo je dost jednotvárný, není od věci sáhnout i po doplňcích stravy. Ty jsou ale spíš taková nenápadná podpora v pozadí, ne něco, na čem by měla stát celá péče.
Vápník: vápník se u zubů objevuje úplně nejčastěji – prostě klasika. Proč? Protože přispívá k udržení normálního stavu zubů.2 Skvělými zdroji jsou mléčné výrobky (jogurt, kefír, sýry), mák, sezam/tahini, sardinky, brokolice nebo kapusta.
Fosfor: fosfor se ve stravě vyskytuje celkem běžně – třeba ve vejcích, rybách, mase, luštěninách, ořeších, semínkách nebo celozrnných obilovinách. Často se dává dohromady s dalšími minerály, které tělo využívá i v oblasti zubů a kostí. A i u něj se uvádí, že přispívá k udržení normálního stavu zubů.3
Hořčík: hořčík se často spojuje s celkovou rovnováhou v jídelníčku a tím, jak funguje organismus jako celek. Přispívá k udržení normálního stavu zubů4 a řirozeně ho obsahují třeba dýňová semínka, mandle, luštěniny, celozrnné obiloviny, kakao nebo listová zelenina.
Vitamin C: vitamin C si většina z nás spojí hlavně s imunitou, ale u zubů a úst má své místo i kvůli dásním. Přispívá totiž k normální tvorbě kolagenu pro normální funkci dásní.5 Hodně ho má červená paprika, kiwi, citrusy, jahody, brokolice nebo kysané zelí.
Vitamin K2: vitamin K2 je takový „tichý hráč“, který se u zubů objevuje spíš nepřímo. Vitamin K totiž přispívá k udržení normálního stavu kostí.6 A i když zub není kost, pořád platí, že chrup má svoje „zázemí“ v čelisti. K2 se navíc často dává dohromady v doplňcích stravy s vápníkem nebo vitaminem D3. Objevuje se třeba ve zrajících sýrech, žloutku, játrech nebo fermentovaných potravinách.
Vitamíny skupiny B: béčka se většinou řeší spíš kvůli energii a psychické pohodě, ale v těle hrají roli dlouhodobě – a u zubů se objevují hlavně jako součást „celkového balíčku“, který má smysl nepodcenit. V jídelníčku je doplníte třeba přes maso, ryby, vejce, mléčné výrobky, luštěniny, celozrnné obiloviny i zeleninu.
Vitamin D: vitamin D se většinou začne víc řešit hlavně v období, kdy je málo slunce. Přispívá k udržení normálního stavu zubů7 a najdete ho v tučných rybách (losos, makrela, sardinky), žloutku, játrech nebo obohacených potravinách.
Klasika v podobě kartáčku a pasty je základ, ale občas člověk narazí i na různé „přírodní“ alternativy, které se s ústní hygienou spojují hlavně kvůli svěžímu dechu nebo bělejšímu dojmu. A i když nejde o žádnou magii na počkání, u povrchového dojmu můžou některé z těchto metod dávat smysl – hlavně když se k nim přistupuje s rozumem.
Aktivní uhlí: patří mezi nejznámější „přírodní“ tipy, když se řeší bělejší vzhled zubů. Často ho najdete přímo v pastách nebo zubních prášcích a používá se hlavně kvůli tomu, že může pomoct s povrchovým dojmem a dočištěním.
Jedlá soda: je tzv. domácí klasika. Někdo ji používá samostatně, někdo ji přidává k pastě – ale i tady platí, že méně je někdy víc a není potřeba ji používat každý den.
Kokosový olej: je oblíbený hlavně proto, že jeho použítí je opravdu snadné a zvládnete to za pár minut. Ráno nebo večer si dáte do úst jednu čajovou lžičku kokosového oleje a pár minut ho pomalu „převalíte“ mezi zuby (jako když si vyplachujete ústa). Potom olej vyplivnete (ideálně do koše, ne do umyvadla) a ústa vypláchnete vodou. Nejde o výrazné bělení, spíš o to, že se tím může podpořit pocit svěžesti a čistších úst.
Jíl: je trochu méně známý, ale pořád se občas objevuje jako minimalistická alternativa. Nejčastěji u těch, kteří mají rádi jednoduché složení a chtějí zkusit něco „přírodního“ navíc. Opět spíš pro povrchový dojem než pro nějaké wow výsledky přes noc.
- Čistěte zuby pravidelně a důkladně, ne jen „na rychlo“
- Používejte jemný kartáček a zbytečně netlačte
- Nezapomínejte na mezizubní prostory – právě tam se toho často drží nejvíc
- Na dočištění kolem dásní a u stoliček vyzkoušejte jednosvazkový kartáček
- Pokud vám manuální kartáček úplně nesedí, může být super volba elektrický nebo sonický kartáček
- Po kávě, čaji nebo víně se napijte vody nebo si ústa krátce vypláchněte
- Když zrovna nemáte možnost si vyčistit zuby, udělejte aspoň „rychlou záchranu“ – voda nebo ústní voda je pořád lepší než nic
- Pokud řešíte povrchové zabarvení, může dávat smysl sáhnout po zubní pastě, která je na bělejší efekt zaměřená
- Do celkového dojmu promlouvá i jídelníček – hlavně vápník, fosfor, vitamin D, hořčík, vitamin C, K2 a béčka
- Pokud vás lákají domácí nebo přírodní metody, můžete zkusit aktivní uhlí, jedlou sodu, kokosový olej nebo jíl
- A v neposlední řadě: pravidelné návštěvy stomatologa a dentální hygieny jsou základ, protože některé usazeniny už doma prostě dolů dát nejdou – a právě ty často dělají ten „zašlý“ dojem
Ať už řešíte jen pár skvrnek od kávy, nebo máte pocit, že zuby působí víc zašle, největší rozdíl většinou dělají úplně obyčejné kroky, které se opakují den za dnem. Někdy stačí jen změnit jeden detail, který vám dlouhodobě chyběl – a i ten dokáže celkový dojem posunout překvapivě rychle. Tak si klidně vyberte jednu věc z článku, kterou zkusíte příští týden, a uvidíte, jestli se ten „pohled v zrcadle“ posune přesně tím směrem, jaký chcete – k čistším zubům a bělejšímu úsměvu.
Zdroje:
1. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro fluorid uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
2. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro vápník uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
3. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro fosfor uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
4. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro hořčík uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
5. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro vitamin C uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
6. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro vitamin K uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
7. Jedná se o schválená zdravotní tvrzení pro vitamin D uvedená v seznamu schválených zdravotních tvrzení dle nařízení (ES) č. 1924/2006.
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.