Konec stárnutí
Poslechněte si audioverzi článku!
"Stárnutí je nemoc, která se dá léčit."
To je věta a zároveň přesvědčení Davida Sinclaira. Australského biologa, profesora genetiky a spoluředitele Centra pro biologii stárnutí, který tohle řekl před více než deseti lety. Kromě toho je také autor knihy Konec stárnutí, která se stala bestsellerem. Aby také ne! Tématem stárnutí se zabývali už starověcí filozofové, lékaři, vládci, později alchymisté a také to bylo častou inspirací umělců, zejména malířů. Je jasné, že lidstvo odjakživa zajímá, jak žít co nejdéle. David Sinclair k tomu ještě dodává, že se ani v pokročilém věku nemusíme potýkat s často vážnými nemocemi, které významně ovlivňují kvalitu našeho každodenního života. Výzkumy na jeho tvrzení neustále probíhají, ale už nyní víme, že hranice stárnutí nejsou předem stanoveny pouze genetickými predispozicemi. Když si uvědomíme, že za uplynulých 100 let se českým mužům prodloužil život průměrně o 29 let a ženám o více než 32 let. Potom v tomto kontextu tvrzení Davida Sinclaira o stárnutí jako nemoci, která se dá léčit, již nepůsobí tolik sci-fi.
Kdo je David Sinclair?
David je profesorem genetiky, který celý život zasvětil výzkumům nejen toho, jak zpomalit stárnutí buněk, ale také jak zlepšit celkovou kvalitu lidského života. Celé dětství byl posedlý myšlenkou, že každý musí jednou zemřít a tato posedlost ho doprovázela až do vysokoškolských studií, kdy se rozhodl, že tohle bude směr, kudy se chce profesně ubírat. Jako jeden z předních inovátorů své generace byl časopisem Time označen za „jednoho ze 100 nejvlivnějších lidí na světě“ a patří mezi padesát nejvlivnějších lidí ve zdravotnictví. Je členem správní rady Americké federace pro výzkum stárnutí a za svůj výzkum a významné vědecké objevy získal více než třicet pět ocenění.
Jak sám uvádí stárnutí nemusí být nevyhnutelné a jeho cíl je jasný. Se svým týmem by rád přišel na to, jak se dožít 120 let a fyzicky se cítit na polovinu. Podle něj sice nemůžeme zastavit čas, ale pravděpodobně můžeme ovlivnit délku našeho života. Ovšem co je nejdůležitější, je více než pravděpodobné, že můžeme ovlivnit jak kvalitu života, tak i samotnou smrt. Dnes již víme, že u lidí, kteří se dožívají velmi vysokého věku, kolem 100 let, je smrt většinou rychlá, bez utrpení, bez bolestí, často ve spánku. Většině lidí přijde proces stárnutí, tak jak ho známe přirozený a samozřejmý. A to včetně často vážných onemocnění, kterým dříve nebo později musíme čelit. Tak to, ale být nemusí...
David nepopírá samotný proces stárnutí našich buněk, jen připomíná, že je lékař, který má povinnost mírnit utrpení lidí a je přesvědčen, že vlivem stárnutí nastupují i veškerá onemocnění. Stárnutí je podle něj dlouhodobé poškozování buněk, se kterými si organismus nakonec neumí poradit, což vede k tomu, že buňky ztrácejí postupně svou identitu a tkáně selhávají. Můžeme si to představit tak, že například mozkové buňky se začnou chovat jako kožní buňky a kožní buňky se chovají jako jaterní. V těle prostě nastává chaos. David poznamenává, že mnoho nemocí, které postihují starší osoby, lze dramaticky zmírnit, ne-li „vyléčit“ lepším porozuměním mikrobiologickým procesům, které se u těchto osob postupně zhoršují. Stárnutí našich buněk je proces, který bychom mohli zpomalit. Totéž platí i v případě virových onemocnění. Zejména u těch, které dnes už dobře známe. I zde je v případě infekce extrémně důležitý náš biologický věk. To jak stárnou naše buňky, může podle doktora Sinclaira ovlivnit náchylnost i k těmto onemocněním. Podle doktora Sinclaira se v současnosti přistupuje k onemocněním v pokročilém věku jako k nevyhnutelnému příznaku stáří a přitom to může být přesně naopak. Vlivem stárnutí buněk se mohou dostavit nejrůznější onemocnění. Jinými slovy můžeme chápat stáří jako nemoc, kterou je možno léčit či držet na uzdě podobně jako jakékoliv jiné onemocnění.
Charakteristické znaky stárnutí a epigenom
Vědci mohou spolehlivě změřit i znaky stárnutí, jako je poškození DNA, zkrácení telomer (telomery jsou koncové části chromozomů), mitochondriální dysfunkce, akumulace senescentních buněk a vyčerpání kmenových buněk. Naše těla vytvářejí senescentní buňky. Jsou to stárnoucí buňky, které jsou stále naživu, ale již nerostou a nedělí se. Ale jejich existence v organismu je spojena s uvolňováním bílkovin známých jako cytokiny, které v našem těle spouští zá**tlivé procesy. Je třeba říct, že zá**t je hybnou silou srdečních onemocnění, cukrovky nebo demence a způsobuje, že ostatní buňky stárnou a uvolňují více cytokinů.
V buňkách našeho těla jsou uchovány dva hlavní typy informací: První je genetická informace a druhá epigenetická informace. Epigenetika jsou chemické změny, ke kterým dochází na našem genomu a které určují zapnutí a vypnutí určitých genů. Naše prostředí a to jakým způsobem žijeme buď zpomaluje nebo urychluje tikání našich epigenetických hodin. Epigenetické informace jsou pro naše dlouhodobé přežití pravděpodobně důležitější než samotný genom, i když obě jsou nezbytné.
Příčina stárnutí ve špatném přečtení genetického kódu...
V minulosti existovaly různé teorie stárnutí, nicméně většinou byly zaměřené na jednotlivé příčiny. Dosavadní výzkum příčin stárnutí nijak výrazně maximální délku života neprodloužil. Co kdyby však existovala jen jedna příčina stárnutí? David věří, že se jedná o zásadní ztrátu informací. Genetický kód můžeme považovat za digitální informaci. Stejně jako jsou uloženy digitální informace na "cédéčku", jsou uloženy nukleotidy v naší DNA. Je to spolehlivý způsob ukládání a kopírování informací. DNA může přežít vroucí vodu a také čtyřicet tisíc let v neandrtálských kostech. Ztráta informací tedy není v genetickém kódu. Ke ztrátě dochází pravděpodobně v epigenomu tedy při samotném čtení genetického kódu, který dává nově rozděleným buňkám pokyny. Například ve chvíli, kdy se housenka promění v motýla, genetický kód tohoto hmyzu se nezmění, změní se pouze přečtení jeho genů - epigenom.
Stárnutí a věda
Stárnutí je složitý proces, který se skládá z vícero faktorů. Stárnutí je dnešními vědci nejčastěji popisováno prostřednictvím různých charakteristických znaků jako jsou ztráta kmenových buněk nebo genetická nestabilita. Doktor Sinclair popisuje stárnutí jednoduše jako ztrátu informací.
Dnešní medicína a veškeré investice ve zdravotnictví se zaměřují především na symptomatickou léčbu onemocnění. To znamená potlačit symptomy bez řešení pravého důvodu onemocnění. Daleko větší pozornost by se měla ubírat směrem k prevenci. Doktor Sinclair říká, že se rodíme s bezchybnými genetickými informacemi, které se v průběhu života znehodnocují. Věří, že se tyto informace zhoršují neustálým poškozováním chromozomů nebo DNA a to i přestože se naše buňky snaží vše opravit a minimalizovat škody.
Už v 90. letech publikoval doktor Sinclair v časopise Science svou studii, ve které v kvasinkách vyvolával tzv. Wernerův syndrom. Onemocnění nazývané také jako syndrom předčasného stárnutí. Jedná se o vzácné genetické onemocnění, které urychluje procesy stárnutí a osoby s tímto onemocněním se dožívají nejvýše 20 let. V rámci tohoto výzkumu zjistil, že některé molekuly v našem organismu dokáží zpomalit stárnutí buněk.
Molekuly zpomalující stárnutí buněk
1.) Sirtuiny
Sirtuiny jsou enzymy, konkrétně 7 typů enzymů, které v našem těle řídí spoustu věcí, včetně zdraví našich buněk nebo i to, zda budeme trpět nadváhou či jestli bude náš mozek zdravý a v kondici. Když sirtuiny přestanou správně fungovat, dochází ke stárnutí. Zjednodušeně řečeno sirtuiny jsou strážci našeho těla, chrání nás před nemocemi a v okamžiku, kdy dojde k poškození genetického kódu DNA, sirtuiny spěchají řešit tato poškození. Nejen, že nás chrání před nemocemi, ale také tlumí chronický zá**t, který vede k ateroskleróze, metabolickým poruchám, ulcerózní kolitidě, artritidě nebo astmatu. Mimo to zabraňují buněčné smrti a posilují mitochondrie, což jsou energetické továrny v našich buňkách.
Podle Davida existuje celá řada věcí, kterými můžeme pomoci udržet sirtuiny aktivní. Sportovat, zažívat teplotní výkyvy jako je sauna a následné ochlazení těla a nebo také zmenšit příjem potravy (kalorická restrikce) či omezit příjem masa nebo dokonce maso přestat jíst. Tuto teorii potvrzují na naší planetě tzv. modré zóny, které představují oblasti a země jako je Řecko konkrétně ostrov Ikaria, Itálie (oblast na Sardinii), tropické ostrovy Okinawa v Japonsku, Loma Linda v Kalifornii nebo poloostrov Nicoya na Kostarice. Na těchto místech je spoustu lidí, kteří se dožívají více než 100 let a i celkový průměrný věk je zde daleko vyšší než v jiných částech planety. Není náhodou, že tato místa jsou si v několika věcech dost podobná.
2.) AMPK
Jde o hlavní regulátor buněčné energie, který řídí hlad a výdej energie. Aktivace AMPK zvyšuje katabolické procesy v těle, které mají napodobovat kalorickou restrikci. Výzkumy potvrzují, že aktivace AMPK může prodloužit život. V současné době se jedná o cíl především pro léčbu cukrovky a obezity.
Jak můžeme zpomalit stárnutí?
Výzkumy se v posledních letech zaměřují na to, proč si tělo vytváří dlouhodobou odolnost při vystavování se krátkodobému zdravému stresu jako je například přerušovaný půst, cvičení s vysokou intenzitou, stres vyvolaný teplem či chladem. Zkrátka cokoliv, co stimuluje tělo na buněčné úrovni, aby se stalo silnějším a odolnějším. Náš organismus musí být neustále zocelován těmito druhy krátkodobého zdravého stresu, aby se stal silnějším a odolnějším. Mírný buněčný stres je pro náš epigenom blahodárný, neboť stimuluje naše geny dlouhověkosti. Tento proces zocelování organismu a z toho pramenící podpora genů dlouhověkosti se nazývá efektem hormeze. O stresu slýcháme dnes a denně, ale zde se nejedná o chronický patogenní stres, který nám z dlouhodobého hlediska škodí. Tady mluvíme o krátkodobém pozitivním stresu organismu. Tento zdravý krátkodobý stres podle doktora Sinclaira podporuje zdraví našich buněk a odemyká potenciál dlouhověkosti, který se u nás evolučně vyvinul.
1.) Přirozený pohyb
V modrých zónách, kde se lidé dožívají vysokého věku je velmi zásadním faktorem dlouhověkosti jejich fyzická aktivita. Tito lidé mají vesměs dostatek fyzické aktivity, protože na svých farmách pracují na denním světle i pět hodin denně. Už čtyři sta let se lékaři shodují v tom, že pohyb je pro zdraví důležitý pouze proto, že zlepšuje krevní oběh a tak zabraňuje usazování plaku, který poté ucpává cévy a tím poškozuje celý kardiovaskulární systém. David je přesvědčen o tom, že pozitivní vliv pohybu na naše zdraví se děje na mnohem nižší úrovni. A to na úrovni buněk. Je vědecky dokázáno, že lidé, kteří pravidelně sportují, mívají daleko delší telomery než lidé, kteří se nehýbou. Mnoho studií také potvrzuje, že cvičení může pomoci zabránit úbytku telomer. Dříve si lidé mysleli, že musí běhat maratony, aby z pohybu vytěžili maximum, ale krátké intervalové tréninky s vysokou intenzitou jsou pro zdraví mnohem lepší. Fyzické cvičení vystavuje tělo stresu, čímž se zvyšuje hladina NAD (Nikotinamidadenindinukleotid), který může podpořit dlouhověkost.
.jpg)
2.) Jídelníček
V našich tělech existují dvě důležité obranné cesty stárnutí – mTOR a sirtuiny. mTor koordinuje reakce, jako je buněčný růst, buněčná smrt (apoptóza) a zá**t. Je prokázáno, že pokud zpomalíme mTOR u zvířat, tak žijí déle. Vědci se domnívají, že je tomu tak proto, že zpomalení může zachovat funkci kmenových buněk a vyvolat recyklaci poškozených buněk (autofagie). V jídelníčku lidí z modrých zón se nejčastěji vyskytuje zelenina, ovoce a luštěniny. Konzumují méně masa nebo sýrů a hlavně konzumují to, co si sami vypěstují. Ke zpomalení mTOR je velmi důležité zbavit se frekvenčního stravování. Optimum je jíst jednou maximálně 2x za den. Nejedná se o hladovění ani stav podvýživy. Jde o kalorickou restrikci. Je smutnou pravdou, že většina lidí dnes jí příliš mnoho a příliš často. Cestou může být zařazení přerušovaného půstu, který trvá "pouze" několik hodin. V době, kdy nejíte se tělo opět dostává do krátkodobého stresu a dojde zjednodušeně řečeno ke zpomalení stárnutí. Pro tělo je prostě dostačující jen tolik jídla, které je nezbytné pro přežití.
Kromě toho jak často jíst, je také důležité hlídat si skladbu jídelníčku a to zejména množství konzumovaných živočišných bílkovin. Víme, že velké množství především červeného průmyslově zpracovaného masa je škodlivé protože obsahuje trimethylamin-N-oxid, který je spojen se zvýšeným rizikem srdečních onemocnění. Průmyslově zpracované červené maso je nejhorší, protože se ukazuje souvislost mezi příjmem této potravy a onemocněním střev a slinivky. Hlavní je potřeba zmínit, že není dobré mít ve stravě přebytek aminokyselin, které se nacházejí v mase, jelikož právě ony udrží protein mTOR ve vašem těle aktivní. Z dlouhodobého hlediska je to špatně - vypne to totiž přirozenou obranu proti stárnutí a onemocněním. Studie ukazuje, že lidé, kteří jedí hodně živočišných bílkovin, mají nižší hladinu NAD, čímž vypínají buněčnou obranu proti stárnutí.1
3.) Prudké změny teplot
Nejnovější výzkumy potvrzují, že vystavení se teplu nebo chladu je stejně důležité jako výše popsaná změna stravy. Neboť gen sirtuin-3, který je aktivován chladem podporuje produkci hnědého tuku, který je doslova prošpikovaný mitochondriemi, jež využívají energii z bílého tuku a zrychlují metabolismus. Zjednodušeně řečeno hnědý tuk požírá tuk bílý, který se nám usazuje nejčastěji na břiše nebo mezi orgány a jeho vyšší zastoupení je spojováno s chronickými onemocněními. Vědci se dlouhá léta domnívali, že hnědý tuk mají jen novorozenci a poté o něj brzy s věkem úplně přijdeme. Ale pak přišel na scénu Wim Hof a zjistilo se, že zásoby hnědého tuku může mít i člověk v šedesáti letech. Nemusím snad zmiňovat, že Wim Hof je legendární právě pro svoje extrémní světové rekordy jako 2 hodiny strávené v ledové kádi bez pohybu nebo výstup na Mount Everest pouze v trenýrkách a na boso či zaběhnutí maratonu v poušti Namib bez vody. Těmito kousky zbořil mýty o tom, čeho je lidské tělo schopno. Otužováním stimulujete produkci hnědého tuku, který Vám pomůže spalovat ten ''ošklivý'' bílý na břiše a ještě aktivujete geny dlouhověkosti.2 Když tohle slyšíte, neuvažujete o tom, že se zítra osprchujte ledovou sprchou? :)
4.) Suplementace NAD a eNeMeN
Dnes už víme, že některé doplňky stravy mohou mít příznivý vliv na zdraví našich buněk. A je jich hned několik. Nikotinamidadenindinukleotid, zkráceně NAD, je molekula nacházející se ve všech živých buňkách. NAD je ústředním regulátorem mnoha hlavních biologických procesů, včetně stárnutí a nemoci. Slouží doslova jako palivo pro sirtuiny k tomu, aby odváděly dobrou práci. Čím více NADu se v organismu nachází, tím aktivnější jsou sirtuiny. Nicméně NAD jako doplněk stravy je obtížnější metabolizovat. Molekula, která funguje lépe se nazývá eNeMeN a tělem je okamžitě přeměněna na NAD. Tato molekula pomáhá udržet sirtuiny aktivní. Profesor Sinclair doporučuje užívat 1 gram eNeMeN hned ráno společně s nějakými tuky např. jogurtem, neboť tuky zlepšuje biodostupnost eNeMeN.
5.) Resveratrol
Resveratrol je antioxidant, který můžeme najít v červeném víně. Stejně jako mnoho jiných antioxidantů podporujících zdraví je resveratrol polyfenol produkovaný některými rostlinami v reakci na stres nebo zranění v procesu zvaném xenohorméza. Resveratrol se také nachází v kakau, arašídech a borůvkách a v 90. letech 20. století vědci objevili jeho kardioprotektivní vlastnosti (vlastnost chránit srdce).
David Sinclair resveratrol popisuje jako molekulu, která napomáhá zpomalit stárnutí tím, že aktivuje sirtuin SIRT1, který je možné aktivovat také omezením kalorií, což je další osvědčená metoda pro prodloužení života. Na druhou stranu se dnes již ví, že se resveratrol špatně vstřebává v trávicím systému v souvislosti se zapitím tabletky vodou. Sám David uvádí, že resveratrol užívá například s jogurtem a to ráno, protože aktivací SIRT1 může narušit cirkadiánní rytmus a spánek. Dále je možné vysypat si resveratrol pod jazyk a nechat působit alespoň minutu společně s lžičkou oleje z tresčích jater. Pod jazykem máme tenčí tkáň a látky se zde dostávají do organismu rychleji a to bez devastačního efektu způsobeného naším trávícím traktem.
Závěr: Stáří jako nemoc
Půst nebo kalorická restrikce je po tisíciletí ověřeným postupem pro dlouhověkost. Je to účinný způsob, jak aktivovat AMPK a sirtuiny. Kromě toho je známo, že šok chladem nebo teplem v těle vyvolává hormezi. To znamená, že horké sauny, otužování a studené sprchy stresují tělo zdravými způsoby, aby zvýšily jeho odolnost a došlo k aktivaci genů dlouhověkosti. Využijte přicházející zimy a odemkněte svůj potenciál dlouhověkosti, zlepšete svou imunitu i kondici otužováním.
V loňském roce uznala Světová zdravotnická organizace stáří jako nemoc. Brzy se možná dočkáme, že na stáří bude nahlíženo jako na nemoc, která se dá vyléčit. Do té doby si můžeme život prodloužit kalorickou restrikcí, přerušovaným půstem, cvičením i pohybem, otužováním nebo určitými doplňky stravy jako NAD+, eNeMeN či resveratrol.
Není asi špatné zamyslet se nad budoucností lidstva, pokud by docházelo k prodloužení života lidí na planetě. I ve sféře ekonomické a sociální má David dostatek rozumných odpovědí na zásadní civilizační otázky. Je zřejmé, že záměrem není vytvořit armádu starců, kteří nebudou soběstační. Právě naopak. Lidé v budoucnu mohou být daleko více aktivní, mohou se i ve stáří věnovat tomu, co je baví, nebo trávit více času se svou rodinou. Mohou také vykonávat práci, která není primárně zaměřená na výkon, rychlost, ale celá společnost bude těžit z jejich životních zkušeností a znalostí.
David také připomíná, že se nemůžeme úplně zbavit nemocí, ale nemoci přijdou až v poslední fázi života, kdy lidé nebudou muset před smrtí prožívat měsíce či celé roky utrpení jako dnes. Z ekonomického hlediska také dodává, že pokud lidé nebudou nemocní dlouhé měsíce a roky před smrtí, finanční prostředky, které se vynaloží na léčbu a starost o pacienty, se mohou vynaložit mnohem efektivněji. Z obav, že by lidstvo nezvládlo více lidí na planetě starost nemá a připomíná, že nyní se také dožíváme daleko vyššího věku, než tomu bylo před sto lety. Je to proto, že tento průběh je pozvolný tak, abychom se na tuto novou realitu mohli dopředu připravit a adaptovat. Knihu Konec stárnutí uzavírá emocionálním a humanitárním tlakem na překlasifikování stárnutí na nemoc, abychom k ní mohli přistupovat jako k problému, který lze vyřešit. "Musíme se přesunout do světa, kde víme mnohem více o našich tělech a o tom, co se v nich odehrává, abychom mohli překonat problémy dříve, než nám skutečně způsobí onemocnění."
Celou knihu Davida Sinclaira Konec stárnutí naleznete na našem e-shopu!
Jiří Votava
1. SEYEDSADJADI, Neda, Jade BERG, Ayse A BILGIN, Nady BRAIDY, Chris SALONIKAS a Ross GRANT. High protein intake is associated with low plasma NAD+ levels in a healthy human cohort. 2018.
2.SHI, Tong, Fei WANG, Emily STIEREN a Qiang TONG. SIRT3, a mitochondrial sirtuin deacetylase, regulates mitochondrial function and thermogenesis in brown adipocytes. 2005.